09. 07. 2010 - Média | 09. 07. 2010 - Velo - Karel Kuchler

Rozhovor ve Velu - Nesedět se založenýma rukama

Zájmem Václava Volrába je mít kde jezdit, bydlí totiž právě na místě, jež leží na hranici případného parku. Právě z tohoto důvodu investoval mnoho energie, času a také finančních prostředků do petiční akce. Jednal nehledě na to, že do jednání se pustila i asociace ČeMBA, jež se sama označuje za zástupce českých bikerů. Říká se tomu občanská uvědomělost: když se mne něco dotýká, jen nenadávat, neházet problém na někoho jiného, ale přičinit se sám. Cesta k čistému svědomí. Právě takový Václav Volráb je. Proto z vlastních prostředků zakoupil stánek, letáky a samolepky, objíždí závody a shání podpisy, spustil webové stránky. Když jsme spolu například nakousli aktuální dění v asociaci ČeMBA ke svému názoru hned přidal výzvu: pojeďme na členskou schůzi a něco s tím udělejme, máme na to právo, máme tu možnost změnit to.

Stejné je to s NP Křivoklátsko. To, jak vše nakonec dopadne, může být důležité jako precedens – a tedy do budoucna pro všechny cyklisty. S Václavem Volrábem si povídal kolega Karel Kuchler.

Rudolf Hronza

Nejprve uveďme fakta: kdy a v jakém rozsahu by mohl být podle aktuálních informací vyhlášen NP Křivoklátsko?

„Nyní existuje návrh na vyhlášení, návrh plánu péče a vymezení zonace. Ministerstvo životního prostředí vyvěsilo svůj záměr na úřední desku, čímž spustilo celý proces. Teď běží devadesátidenní lhůta, v níž se k návrhu mohou vyjadřovat vlastníci pozemků, obce a další organizace, které k tomu mají právo. Pak očekávám, že návrh půjde do meziresortního řízení, na vládu, která tento zákon asi bude předkládat, následně do parlamentu, do senátu a k prezidentovi. Mám pocit, že před rokem se hodně spěchalo, že byla snaha vyhlásit park do konce uplynulého volebního období, ale teď po volbách je možné, že tato iniciativa usne nebo se zpomalí. Záleží, kdo bude ministrem životního prostředí a podobně. Ale ten proces už je oficiálně nastartovaný, takže se jen stěží najednou zastaví.“

Není tedy na podobnou petiční akci brzo? Zvlášť když předpokládáte, že v další vládě nebude tolik vůle k prosazení tohoto zákona?

„Je pravda, že když jsme zvažovali, kdy vyhlásit petici, byli jsme v nejistotě, který okamžik je správný. Rozhodli jsme se, že to uděláme ve více vlnách. Teď je návrh na úřední desce, takže chceme reagovat, i když nejsme ze zákona těmi, kteří na to mají právo. Nechci se dočkat toho, že bude park vyhlášen a my nebudeme připraveni. Nemáme tolik lidí a prostředků, abychom se mohli zmobilizovat ze dne na den. Také chceme na problém upozornit hned v zárodku, aby nám pak někdo nemohl říci, proč jsme to nechali až na poslední chvíli. Na každé další úrovni schvalování bude jasné, že jsme tu se svými požadavky byli od počátku, a pokud se s tím nic nedělalo, není to naše chyba.“

Co by pro cyklisty nový NP znamenal?

„V zákoně se říká, že: ’Na celém území NP je zakázáno provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody.´ V návrhu plánu péče přitom stojí, že na základě výzkumu z roku 1995 se považuje současná síť cyklostezek za dostatečnou a nepočítá se s jejím rozšiřováním. Takže sliby, že se s bikery počítá, nemají v zákoně ani plánu péče žádnou oporu.“

Jaké je stanovisko obcí a dalších subjektů? Velká vlna odporu se prý vzedmula také u lesníků.

„Také pro Lesy ČR je to problém. Mají tu vlastní zájmy, jde jim o těžbu dřeva a podobně. Ale já chci zdůraznit, že nejsem proti NP, my máme přírodu rádi, chceme ji chránit. Ale chceme, aby při vyhlašování NP byla respektována doba. Je rok 2010, jsou tu jiné formy rekreace. Není kam spěchat, ten park se nemusí vyhlásit za půl roku, tak ať se udělají nové výzkumy a najdou aktuální řešení. My nechceme jezdit po Křivoklátsku všude, ale chceme dialog o podmínkách. Byla by škoda uzavřít cyklistům 11 000 hektarů jenom z důvodu zastaralého zákona, který cyklisty vykazuje na silnice. Vždyť on nám zakazuje dva metry široké šotolinové cesty i lesní asfaltky. A jestli mají strach, že budeme jezdit volným terénem, ať tam jsou strážci a pokutují nás jako každého jiného. S tím nemám problém. Plán péče se v 98 % zabývá tím, jak chránit přírodu, ale problém rekreace, o níž říkají, že je jedním z hlavních pilířů využití lesa, tomu je věnováno pár odstavců. Je to oblast poměrně blízko Prahy a teď je jiná situace než v roce 1995, z nějž pocházejí jejich výzkumy. Obce se rozrostly, nastěhovali se tam noví obyvatelé, v lesích se pohybuje mnohem víc cyklistů i pěších než před několika lety. Před patnácti lety tu bylo opravdu jen pár lidí.“

Myslíte, že bikování na Křivoklátsku by mělo být zachováno kvůli jeho specifickým podmínkám, nebo byste rád viděl, aby se cyklistům více otevřely i stávající NP?

„Pokud dneska Agentura ochrany přírody říká, že na nás myslí, neměl by být problém najít společnou cestu. Jenže je potřeba řešit to teď a teď se to neřeší. Teď se vyhlašuje NP a říká se, že pak to budeme řešit. Ale to je nesmysl. Když se teď Krkonoše mají více otevřít cyklistům, proč by tady měl vzniknout nový NP podle starých pravidel? Pojďme věnovat přípravě více času a najít konsensus nejen pro cyklisty, ale také pro ostatní zájmové skupiny. V žádném případě však nelze vzít jeden zákon a napasovat jej na všechny české NP. Krajina je tu pestrá a každá z nich má jiné potřeby.“

Co vás vyburcovalo k vlastní aktivitě? Nebylo by snazší počkat, až se do věci vloží třeba ČeMBA?

„Bydlím v obci Kublov, která s tímto územím přímo sousedí. Do ČeMBA jsem vystoupil hned, když jsem se doslechl o chystaném NP. Zdálo se mi, že právě tahle asociace by takový problém měla řešit. Díky ní jsem se dověděl, jaké jsou zákony, po diskusích s nimi jsem získal přehled o problematice. Myslím, že ČeMBA je dobrovolnická organizace, v níž by mělo vše záviset na občanské uvědomělosti a aktivitě každého člena. Když je to věc, která se mě dotýká, nepotřebuji to na někoho hodit. ČeMBA nemá jen Křivoklátsko, její působení je daleko širší, takže jsem se bál, že tento problém nebude na prvním místě. Pro mě na prvním místě je, já tam bydlím. Až se mě jednou děti zeptají, proč tady nemůžeme jezdit na kole, mám čisté svědomí, protože jsem neseděl se založenýma rukama.“

Takže pomoc ČeMBA považujete za dostatečnou?

„ČeMBA v tom vyvíjí svoji aktivitu na Ministerstvu ŽP, informují o naší aktivitě na svých stránkách, dostali jsme se díky nim na Merida Bike Vysočina. Takže podpora z jejich strany je. Je to občanské sdružení se třemi zaměstnanci – ta pomoc je úměrná jejich možnostem i situaci.“

Koordinujete s asociací nějak postup? Dá se třeba říci, že vy sbíráte podpisy a ona jedná s úředníky a politiky?

„ČeMBA má jistě více kontaktů, se mnou se nikdo moc nebaví. Takže vím o jejich aktivitě, zaznamenal jsem jejich dopis na Ministerstvo životního prostředí. Já to jako člen sleduji, jsem s nimi v kontaktu, ale o žádnou synchronizaci nejde.“

Mluvil jste o občanské uvědomělosti. Je tahle petice tvým prvním počinem na tomto poli, nebo se aktivně zapojujete i v jiných oblastech.

„Vadí mi spousta věcí, které se kolem mě dějí, ale na všechno nemám energii. Tohle se mě ale přímo dotýká, takže jsem ji našel. Petice je moje první větší akce – nejsem žádný občanský aktivista, který by hledal problémy. Já mám dost svojí práce a aktivit.“

Kola na Křivoklátsku jsou občanským sdružením?

„Ne, je to moje osobní iniciativa. Na moji výzvu na bikových fórech se přihlásil ještě Honza Zeman, takže jsme teď dva. Ale nechceme hovořit za cyklisty sami, budeme jedině rádi, když se přidají další lidé. Můj záměr původně byl, že nás bude pět deset a úkoly se mezi nás rozmělní.“

Sbírání podpisů a propagace petice stojí spoustu času a peněz. Jak je sháníte? Máte nějaké sponzory?

„Jsem rád, když lidé podepíší. Myslím, že chtít po nich ještě peníze není cesta. Někdo si koupí každou sezonu nové kolo, já místo toho věnuji peníze na tuhle akci. Na cesty, výrobu stánku, letáků, samolepek...“

Je to tedy váš nový koníček?

„Je to takový koníček z donucení. Jestli má někdo jako koníček petiční akce, tak já ne. Radši bych jezdil na kole po lese, než objížděl závody a sbíral podpisy, ale nejdřív chci zajistit, abych měl kde jezdit, jezdit budu potom. Protože normálně pracuji, věnuji se tomu po večerech a času na další aktivity mi opravdu nezbývá.“

Co tomu říká rodina?

„Manželka také jezdí na kole. Vlastně mě k němu přivedla. Celý život jsem moc nesportoval kvůli zdravotním problémům a na kole jsem začal víc jezdit až s ní. Když jsme vybírali, kde koupíme domek, vždycky jsme se dívali do map, jestli se dá v oblasti jezdit na kole. Křivoklátsko zvítězilo hlavně kvůli podmínkám pro cyklistiku. Takže představa, že nám tady po šesti letech zakážou ježdění a my budeme vozit kolo autem na Brdy, je pro nás nepřijatelná. Stejně tak tady nechceme jezdit protizákonně a říkat ochranářům, že nám to pan Pelc z Agentury ochrany přírody dovolil. Ze strany manželky mám plnou podporu.“

S jakým ohlasem se podpisová akce setkává mezi bikery?

„Myslím, že těch podpisů by mohlo proudit ještě víc. Řada lidí si řekne, že Křivoklátsko je daleko a že se jich to netýká. Ale podle mě jsme precedens. Za chvíli se může přemýšlet o NP Jeseníky a dalších územích. Tahle aktivita může napomoci dialogu i do budoucna. Vždyť zákony jsou tu pro lidi, nenechme si proto postupně zabírat les. Podpis na petici je z tohoto pohledu strašně málo i moc zároveň. Podpisový arch má dvanáct řádek, myslím, že každý by ve svém okolí mohl tolik podpisů sesbírat. Vždyť cyklistika je tady nejmasovější aktivitou. Jiná věc je, že sehnat podpisy, dojít s nimi na poštu a poslat mi je, stojí nějakou energii. A my tady ještě nejsme zvyklí ji do občanských aktivit vkládat. Dokonce jsem se setkal s lidmi, kteří se bojí podepsat, aby z toho neměli nějaké problémy.“

Připojují se hlavně místní, nebo i přespolní bikeři?

„Křivoklátsko není tak velké, aby se tam našlo dost cyklistů. Ale je to spádová oblast pro okolní větší města. Archy však chodí například i z Moravy, z jižních Čech a jiných oblastí. Třeba na Bike Vysočina jsme nasbírali spoustu podpisů ze všech koutů země. Kdybychom objížděli všechny cyklomaratony, měli bychom podpisů asi tisíce, ale děláme to ve svém volném čase, tak musíme být realisté.“

Kolik cyklistů už podepsalo?

„Máme tisíc podpisů na internetu, což je však spíše taková morální podpora, protože je nemůžeme uplatnit. Na papíře jich teď je okolo patnácti set, ale každý den chodí poštou další.“

Kdyby chtěl někdo pomoci více než podpisem, má možnost? Máte nějaké další spojence, třeba cyklistické prodejny?

„Bikeshopy se samozřejmě snažíme oslovovat a reakce jsou veskrze kladné. Hlavně lidé, kteří se v cyklistice pohybují dlouho, se snaží pomoci. Třeba Honza Šírer v Berouně nás podpořil hned. Ale i na Bike Vysočina jsem si ověřil, že lidé, kteří něco v cyklistice dokázali a vidí dál než na špičku nosu, chápou, že tu nejde jen o Křivoklátsko, ale o mnohem víc. Stejně tak nás podporují i pořadatelé závodů. Například na Kole pro život jsme se bez problému dohodli na přítomnosti našeho stánku, stejně tak na dalších maratonech. Našel se člověk, který nám výhodně vytiskl letáky. Tato podpora pro mě má i morální význam, bez ní bych to asi nedělal. Samozřejmě jedině přivítáme, kdyby se přidal někdo, kdo tomu může věnovat ještě více energie. Pak by těch podpisů mohlo být několikanásobně víc. V současných podmínkách děláme maximum. Ale opakuji, že jsem rád za každý podpis.“

Vaše stránky naleznou čtenáři nejen na doméně www.kolanakrivo.cz, ale také na www.npkrivoklatsko.cz. To překvapí.

„Tuto doménu jsem zaregistroval přímo pro naši akci, jakmile jsem zaslechl, že se nový park chystá. Já si ji nechci uzurpovat, udělal jsem to spíš z recese, protože mě překvapilo, že je volná. V dnešní době, když se něco takového chystá, bývá registrace domény prvním krokem. Myslím, že je to jeden z důkazů, že státní správa by mohla v tomto případě pracovat lépe. Chci zde zveřejňovat informace o naší akci, pak se ale samozřejmě nebráním jejímu převedení na Ministerstvo životního prostředí nebo někoho jiného.“

Je podpisová akce nějak časově omezená?

„Zatím bychom ji nechtěli zastavit. S první várkou podpisů se chystám zajít na MŽP v průběhu června, pak bych odnesl další část v říjnu a tak dále, podle toho, jak budou přicházet. Je důležité, aby na ministerstvu viděli, že je jich stále víc a že naše aktivita neslábne. My cyklisté nejsme žádná zanedbatelná menšina, upozorněme my všichni na tuto skutečnost!“

Děkuji za rozhovor.

Karel Kuchler

Článek si můžete státhnout i ve formátu *.pdf, tak jak byl vydán ve Velu.